Playlist

Živé vysílání

04:00 Písničky
04:15 Modlitby podle Bible
Já jsem… živý (R)
04:45 Písničky
05:00 Uši k duši
Samota (2/4): Prostor vnímat (R)
05:15 Písničky
05:30 Kompas
Zjevení (28): Snesl jsi a nesnášíš (R)

Vysíláním vás provází

Glosa Petra Rause

Nebinární dítě a ovládání vlastních pocitů


6. Jak vyznat hřích?

Jeden ze základních stavebních kamenů duchovního života je „pokání“. Toto slovo nám dnes již vymizelo ze slovníku, přesto zůstává nenahraditelnou součástí života s živým Bohem.

 

Pokusme se vysvětlit si tento pojem na biblickém příběhu marnotratného syna, jak je ho čteme v Novém zákoně u evangelisty Lukáše v 15. kapitole od 11. verše: Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny. 12Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. 13Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. 14A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. 15Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. 16A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. 17Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! 18Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. 19Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘ 20I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. 21Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. ‘ 22Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. 23Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, 24protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.

V tomto podobenství vidíme syna, který odchází od svého otce s dědictvím, které mu otec vyplatil předem a které syn následně za nedlouhou dobu rozházel. Otec zde sehrává láskyplnou postavu, který vyhoví nezvyklé žádosti syna dostat dědictví předem. A následně je to Otec, který syna vyhlíží a běží mu vstříc, když se vrací. Syn je představitelem nás všech, kteří si uvědomujeme, že jsme žili z toho, co nám Otec daroval do života, a uvědomili jsme si, že jsme bez Otce na mizině. Syn mohl možná začít krást, podvádět a dělat všechno nedobré jen, aby se nemusel vrátit k otci. On však, jak čteme, šel do sebe a v tu chvíli začíná něco, jako obrat v jeho myšlení. V 18. verši říká: Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. 19Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘ Můžeme si všimnout, že syn uznává svou vinu. Lituje své viny. Odvrací se od své dosavadní cesty a je rozhodnutý to vyznat před Bohem i svým otcem, což následně udělá.

Na příběhu o marnotratném synu vidíme, že pokání souvisí s uznáním viny, lítostí nad vinou, odvrácením se od hříchu a vyznání konkrétního hříchu. Takovou malou mnemotechnickou pomůckou může být zkratka, ULOV: U jako Uznej, L jako lituj, O jako odvrať se, V jako vyznej!

 

Bůh je skutečný a naše obrácení se k němu musí být také skutečné. Žádné na oko, napůl, jen tak trochu. Jde o celý život, celé srdce, celou duši. Pak se věci skutečně hýbou a dochází k proměně. Čím můžeme začít? Dejme si čas a popřemýšlejme nad svým životem, svou vinou. Nesnažme se omlouvat či vymlouvat, prostě přiznejme tak říkajíc „barvu“ o svém životě jako celku nebo velmi konkrétně a pak to řekněme jednoduše Bohu.

V pokání nejde jen o konkrétní hříchy, ale i o hřích dosavadního života bez Boha. Žít bez něj znamená říkat – nejsi, nevěřím ti. Podobně jako Adam s Evou, kteří uvěřili hadovi, že sníst zakázané jablko je dobré a nic z toho, co řekl Bůh, se nestane. Pokání je třeba vnímat jako návrat ztraceného syna nebo, chcete-li, dcery. Byl jsem mimo a šel jsem si svou vlastní cestou a nyní se vracím k tobě můj Bože.

Pokusme se v následujících chvílích předložit své srdce Bohu. Projděme si náš život a svou vlastní vinu i nouzi – co jsme udělali v životě špatně, kde jsme na dně. Nevíme si rady, za co bychom zasloužili trest podobně jako marnotratný syn. Neobhajujme se, pojďme jako marnotratný syn do sebe a setkejme se skutečně sami se sebou, abychom pravdivě Bohu mohli říct, jak s námi v našem životě je.

Můžeme například říct Bohu: Pane Bože, smiluj se nade mnou, protože jsem hříšný člověk. Vyznávám svůj hřích a zříkám se ho. Přijímám oběť Ježíše Krista na kříži, která platí i za mě. Potřebuji tvoji milost a odpuštění. Prosím buď Pánem mého života a svým Duchem mě veď. Děkuji za tvé odpuštění a přijetí Pane!

Na pokání je krásné to, že na konci není jen pohled na naši špatnost a hřích, ale přichází Boží odpuštění. Vychází nám vstříc náš otec, který nás už vyhlížel, nikdy nás nepřestal milovat a touží nás obejmout jako své milované dítě.

Přihlášení Vám umožní rozšířený přístup k některým částem tohoto webu.
Pokud ještě nemáte svoje přihlašovací jméno a heslo pro tyto stránky, vytvořte si nejprve účet.

Save
Nastavit cookies
Aby vše správně fungovalo, používáme soubory cookie. Některé jsou nutné pro chod webu, jiné umožňují měřit návštěvnost.
Přijmout všechny
Odmítnout všechny
Analytics
Cookies používané k měření návštěvnosti.
Google Analytics
Přijmout
Odmítnout