Tomáš Samiec

Jsem Tomáš Samiec, je mi 39 let a pocházím z Třince. S manželkou Lucií sice bydlíme kousek vedle v Bystřici, ale Třinec je moje město, tam chodíme do sboru Slezské církve evangelické, kde jsem taky starším, tam sloužíme například mladým v projektu Fusion. Do tohoto sboru jsem chodil od dětství. Rodiče mě tam s bratry poctivě vodili každou neděli, komunistům naschvál. Takže jsem byl s církví a naším sborem od dětských let v úzkém kontaktu, pak taky hlavně v dorosteneckých a mládežnických letech.

Na setkáních dorostu nám pořád někdo povídal o tom, že křesťanství bez obrácení ani nejde považovat za křesťanství, a tak mi už nějakých jedenácti letech v hlavě šrotovala myšlenka, že bych měl svůj život vědomě vydat Ježíši. Obzvlášť intenzívně v létě 1992, kdy jsem se poprvé zúčastnil evangelizačního tábora v Tošanovicích. To jsem celý týden nedokázal myslet na nic jiného a každé odpoledne jsem po očku koukal na zvednuté ruce a záda těch, kdo vyšli dopředu, i když se to nesmělo  a říkal jsem si „Tome, tak kdy tam půjdeš ty?“ Několikrát jsem byl už už rozhodnutý, ale tlak davu, který by mi v tu chvíli koukal na záda, pro mě byl nepřekonatelnou překážkou. Přemýšlel jsem, že život Ježíši vydám někde doma, bez davu čumilů, bez svědků, ale brzy mi došlo, že by se to taky nemuselo stát vůbec. Věděl jsem, že to je teď, anebo nikdy. A tak jsem poslední den do toho praštil, na výzvu svěřit svůj život Ježíši jsem zvedl tlapku a šel vpřed. Bylo mi jedenáct.

Pak začala puberta. Třebaže jsem vydal život Ježíši, moje chování to nijak zvlášť neodráželo. Pořád jsem sice docházel na dorost a mládež, tak nějak jsem i praktikoval tu požadovanou osobní zbožnost každodenním čtením Bible a modlitbou, ale to mě nijak neuchránilo od velkých kopanců, které jsem v pubertě nadělal. Holt byl a je to boj mezi dobrem a zlem a my Ježíše často vítězit nenecháme, protože jeho úzká cesta pro nás není zajímavá a pohodlná. S dospíváním jsem taky začal zjišťovat, že ne všechno, co jsem se učil v nedělní škole, obstojí ve vichřici změn, kterými se devadesátá léta vyznačovala, ani vedle různě živé víry mých spolužáků a kamarádů, které jsem potkával na střední a vysoké škole. Přišel čas zbourat dům dětské víry a z jeho trosek vybrat použitelný materiál pro stavbu domu víry dospělé. K tomu byla zapotřebí také spousta dalšího materiálu, ale díky Bohu pro něj bylo kam sáhnout. Asi jsem měl štěstí na zajímavé kamarády se zcela odlišným druhem zbožnosti, která byla někdy obřadnější, než jsem byl zvyklý, někdy možná filosofičtější, v mnoha ohledech i více člověčí, na druhou stranu taky mnohem charismatičtější a živější, než byla ta moje dětská víra. Stavba mé víry pořád není hotová a asi ani nikdy nebude, protože více než o budovu jde spíše o živý organismus a nejde se prostě v jednu chvíli říct „tak, a máme hotovo“. Ten nový dům je ale mnohem větší, mnohem bytelnější a je v něm mnohem více místa pro další lidi. Takže strhnout dům dětinské víry a rozhodnutí budovat víru dospělou, vlastní a živou, to považuji za nejdůležitější rozhodnutí v životě. A je to vlastně každodenní náplň života.

Po ukončení studií v Praze jsem vystřídal spoustu profesí a zaměstnání. Pracoval jsem jako učitel hry na kytaru, barman, pokladní v divadle, i jako reprezentant jednoho mobilního operátora. Pak jsem se přesunul zpět do domoviny na Slezsko a pracoval jako streetworker mládeže, vedoucí známého misijního projektu jedné známé misijní organizace. Tam se ale můj život začal stáčet nečekaným směrem, a aniž bych se nadál, po kvapném ukončení spolupráce s nimi jsem na druhé den dostal nabídku připravovat a moderovat pořad Biblická lupa, který jsme s týmem Projekt Izrael vyráběli pro kabelovou televizi na Třinecku. To bylo moje první setkání s kamerami a moderováním a brzy na to jsem dostal pozvání ke spolupráci s TV Noe, pro kterou dodnes spoluvytvářím pořad Letem jazzem. Zároveň jsem dostal prostor pracovat v naší Slezské církvi v oblasti médií, kde mimo různé video formáty vyrábím také Magazín ze Slezska pro Rádio 7. A odtud už byl jsem krůček k užší spolupráci a nyní se těším z možnosti jednou měsíčně moderovat pořad Na sobotní frekvenci Proglasu.

Někdo si teď možná říkáte, že ten kluk toho už stihl vyzkoušet hodně a už by měl někde zakotvit a dělat jednu věc a pořádně. Jenže to bych asi dlouho nevydržel, protože potřebuji pestrost a nové výzvy, nové podněty. A taky jsem ještě docela mladý . Takže jsem hodně zvědavý, co mi Pán Bůh postaví do cesty třeba za rok, za pět, za deset let. „Panta rhei“ - vše plyne, život jde dál. Nestavíme budovu, ale živý organismus. 
Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Jan 3:8

Vytisknout

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.