• Nalaďte se
Playlist

Živé vysílání

07:00 Listárna
07:30 Telefonát, Písničky
08:00 Myšlenka na den
Boží anděl
08:05 Písničky
08:30 Stopy
Jan Šimek (1/2)

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Boží anděl


Jiří Sladký

Farář Církve československé husitské v Hrotovicích, podílí se na pořadu Řeka života - pořadu, který doprovází příběhy lidí z doby nedávné, stejně jako z hlubin minulosti, kteří se vydali k pramenům a jejichž osobní víra v Krista ovlivnila mnohé další. 

 

Říká se, že víra je Boží dar. Ale aby člověk mohl přijmout nějaký dárek, třeba při svých narozeninách, musí své dárce pozvat na návštěvu a také natáhnout ruku. Podobné je to i s křesťanskou vírou a nejinak tomu bylo i v mém životě. Když jsem totiž ve svých třinácti letech na základě zjevení Ježíše Krista ve snu uvěřil v Božího Syna jako svého Pána a Spasitele, rozhodně to neznamenalo, že bych před tím nebyl nějakým způsobem pro Boží působení otevřen. Vše začalo v mém životě velmi brzy. Již ve třech letech jsem díky zhlédnutí Vávrovy Husitské trilogie získal obrovský zájem o husitství a posléze o dějiny české reformace obecně. Zabývajíce se tímto tématem v průběhu dětských let jsem byl nucen vypořádat se s kategoriemi jako např. čest, odvaha a především pravda. Dá se říci, že jsem tehdy učinil jisté kroky, resp. kráčel takovou cestou, na které mě Pán Bůh nalezl a dal mi dar víry.

Když jsem se pak probudil ze zmíněného snu, již jako věřící křesťan, věděl jsem, co tato změna bude znamenat. Že nemohu stát na místě, ale musím jít tam, kde se lidé setkávají s Bohem, kde se společně modlí a povzbuzují ve víře. Hned následující neděli jsem navštívil křesťanský sbor Církve československé husitské v Třebíči a také si velice pracně (byla ještě totalita) sehnal Kralickou Bibli. Pamatuji si, že to bylo kapesní vydání a stálo asi 40 tehdejších Kčs. Začal jsem tedy studovat hlouběji Písmo a již předtím vyzbrojen učením Mistra Jana Husa a dalších husitských teologů, z nichž nejbližší mi byl táborský kněz a volený biskup Mikuláš Biskupec z Pelhřimova, bylo pro mě velmi těžké ztotožnit svoji víru a své teologické přesvědčení s konkrétní pozemskou organizací církve. Dlouhá léta jsem hledal tu jedině správnou apoštolskou církev, která by se bez výhrad řídila Božím Slovem podobně jako středověcí Táboři či stará Jednota bratrská. Tehdy jsem navštěvoval různé křesťanské sbory, chvíli chodil tam a chvíli jinam, snad jen pobyt v redemptoristickém klášteře v Příbrami byl blízko mému vysněnému ideálu dokonalé Boží církve. I přesto, že jsem to nečekal, vedl mně Duch svatý úplně jiným směrem. V mých dvaceti dvou letech mi do cesty mi postavil moji budoucí manželku, mladou tehdy nedávno pokřtěnou věřící, se kterou jsme prožili společně veliké Letnice, a hned po nich plánovali svatbu. Možná, že díky tomuto Božímu zásahu do mého života jsem pochopil, že zde na světě neexistuje žádné dokonalé společenství, protože to není možné díky lidskému hříchu. Úplně nově jsem prozřel a v duchu Husovy teologie začal skutečně chápat, že žádnou viditelnou lidskou církev nelze dokonale ztotožnit s Církví Kristovou, která je lidským tělesným očím neviditelná, ale je obsažena v každém křesťanském sboru, kde se dva až tři scházejí v Ježíšově jménu. S tímto osvícením a po dlouhé duchovní „pouti“ jsem se vrátil do lavic sborů Církve československé husitské, která mi byla zřejmě vždy nejbližší a jejíž teologii jsem vystudoval. Možná, že i proto, že se jedná o jednu z mála křesťanských církví, kde mohu být knězem, na kterého jsem byl vysvěcen v roce 2007 a zároveň setrvat v řádném křesťanském manželství.

Vzhledem k tomu, že jsem kromě teologie, religionistiky, filozofie a dalších oborů vystudoval i církevní dějiny a také pracoval do svých třiceti let jako odborný archivář a historik, byla by škoda tyto své znalosti nadále nevyužívat. Upřímně, z odborného hlediska jsem měl vždycky blíž k církevním dějinám než k teologii, ale ono stejně nelze dělat jedno bez druhého stejně jako bez znalostí dalších oborů např. církevní právo, latina etc. Díky tomu jsem se v roce 2011 dostal ke spolupráci s Rádiem 7. Tehdy to domluvil můj kolega bratr Miroslav Kubíček, také dlouholetý spolupracovník se zmíněným rádiem. Za celou dobu mé spolupráce jsem natočil hodně přes stovku hodinových pořadů, ve kterých mapujeme životy křesťanských osobností našich i světových dějin. Pro mě osobně je spolupráce s R7 velmi důležitá, jelikož mi dává příležitost uvádět veřejnost do pravdy, nejenom té historické, ale i Boží, což je důležité zvláště dnešní době, kdy díky diktátu totální přeinformovanosti žijeme jakoby v mlze a nedokážeme již od sebe odlišit světlo a tmu. Kéž tedy Pán Bůh žehná všem, kteří se nebojí Pravdy a příkladem vlastního čistého života rozptylují mlhy naší nejistoty.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.