5. Co je to hřích?

Slovo hřích bychom mohli jednoduše zaměnit za slovo vina, aby nám bylo lépe srozumitelné. Přiznáváme v životě někdy vinu? Co děláme s naší vinou? Jak ji poznáváme? V čem tkví? Co dělá vinu vinou? Význam biblického slova hřích, znamená minout cíl. A to záměrně, ale i neúmyslně. Pojí se s jednáním jen podle své vlastní vůle, s přestoupením Božích přikázání, vzpoury či odmítnutí Božích principů.

 

 

Podíváme-li se na první stránky Bible, kde čteme o prvním hříchu člověka, najdeme tam tato slova: Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.

Had úspěšně přesvědčuje Evu o tom, že Bůh je lhář, sobec a že Eva s Adamem-tedy lidé můžou být jako Bůh a přitom bez Boha. Eva i Adam přestávají věřit Bohu a uvěří těmto lžím. Zde vidíme kořen našich vin, našich hříchů- jde o to, že nevěříme Bohu, sami se stavíme na místo Boha a z Boha děláme lháře. Pokud se toto v nás nezmění, hřích nad námi bude stále vládnout.

Vidíme tedy, že hříchem není pouhé přestupování nějakých principů. Kořenem hříchu nás lidí je nevíra Bohu, odtažení se od něj a vytěsnění Ho ze svého života. Svět a můj život se pak řítí bez hranic, měřítek, smyslu a cíle života jako celku. Bez pochopení kořene hříchu, budeme hřích vnímat jen povrchně jako přestupování nějakých pravidel. V křesťanské víře jde o vykořenění tohoto kořene hříchu, nikoli jen potlačování negativního chování a pěstování na povrchu rádoby lepšího života.

Naše vina, náš hřích není drobnost, jakkoli se těmto termínům dnešní člověk snaží vyhnout či bagatelizovat je. Hřích totiž ničí všechny základní vztahy na této zemi. Ničí vztah mezi člověkem a Bohem, protože každým hříchem říkáme: nebudu to dělat podle tebe Bože, ale podle sebe. Ty totiž nemáš pravdu. Lžeš mě. Ničíme vztah mezi námi lidmi navzájem. Podívejme se na Adama, který obviňuje Evu a Eva začíná po Adamovi dychtit, ale on nad ní začíná vládnout. Ničíme vztah nás lidí k Zemi. Vždyť od prvního hříchu člověka bude Země vydávat jen trní a bodláčí a člověk bude svůj chléb dobývat v potu tváře. A v neposlední řadě hřích ničí vztah člověka k sobě samotnému. Od momentu hříchu se začne Adam i Eva stydět, že jsou nazí a jejich vztah ke svému vlastnímu tělu se změní. Hřích ničí všechny základní vztahy na tomto světě.

Proto je potřeba hřích rozpoznávat a utéct od něj. Jak ho ale máme rozpoznávat? Většinou mi lidé na tuto otázku odpovídají, že díky svědomí. Svědomí je skvělý nástroj, který Bůh vložil do našeho nitra, ale, jak zjistili i psychologové je možné ho vychovávat, usměrňovat. Za něco se v jisté kultuře budeme cítit proviněni, v jiné to přejdeme anebo dokonce za to budeme oceněni. Svědomí potřebuje být proměňováno stejně jako celý náš život Božím Duchem, který nám ukazuje, co hřích je a co není. Jedině před Bohem vidíme sami sebe a každé poznávání Boha bude nutně souviset s poznáváním nás samotných.

S hříchem je možné skoncovat, odpuštění je možné a nový začátek je jistý, když se zavěsíme na Ježíše Krista, který všechen náš hřích je ochoten vzít na sebe! Změnu neodkládejme, dnes je ten pravý čas.