Živé vysílání

19:00 Řeka života
Křesťanství je strategická záležitost!
20:00 Pohovka
Nomads + Natives
21:00 Světem Bible
Efezským 1,17-23
21:30 Světem Bible
Efezským 2,1-2
22:00 Noční můry
Až na kost

Vysíláním vás provází

Ondřej Medřický

Myšlenka na den

Milostné vzkazy


16. Modlitba

Dostali jsme se až na samotný závěr našich úvah o křesťanství, a jak se říká to nejlepší na konec. Modlitbu, jsme už v našem přemýšlení zmínili. Ale co taková modlitba je a není? Nejjednodušší definice, kterou znám, říká, že Modlitba je rozhovor. Já mluvím k Bohu, on naslouchá, ale také Bůh mluví ke mě a já naslouchám. Zdá se to jednoduché, ale někdy je potřeba hodně úsilí, zvláště k tomu naslouchání.

 

Možná to znáte, máte domluvenou důležitou prezentaci, a v tu chvíli se začne hroutit svět. Dítě křičí v pokoji, zavolá vám šéf, že chce něco nutně v práci, do toho jste se ještě pohádali doma. A vy máte vystupovat sebejistě před obchodním partnerem. A teď si místo něho představte Stvořitele vesmíru, Boha samotného. Na rozdíl od obchodního partnera přijde úplně jiná reakce. "Jsem rád, že jsi zavolal. Podle hluku kolem soudím, že toho máš hodně. Co tě trápí?

Dobře, takto modlitba většinou neprobíhá, ale chtěl jsem ukázat, že není nutné začínat slovy "modlím se", nebo jasným oslovením Boha. Bůh zná naše myšlenky a ví, kdy to pomyslné sluchátko zvedneme. Někdy začnu mluvit já, jindy On. Jednou je to spíše prosba nebo přání, podruhé svěřování se příteli. Občas mohu myslet na druhé, často se ale bavím o svých trápeních a starostech. Pak je tu Bůh, který připomíná důležité věci v mém životě. "Už ses omluvil manželce za ten minulý večer?" Nebo nás vede na nová místa za lidmi, kteří potřebují naši pomoc. " Podívej, vidíš tu maminku s kočárkem, která se snaží dostat do autobusu?" A já mám svobodnou vůli se rozhodnout pomoci či nikoli. Pomohu-li, mohu zjistit, že je to známá mého přítele, a že Bůh je dobrý a laskavý. Pokud odmítnu, nejspíše i tento malý zázrak minu. Ne vždy je rozhovor s Bohem takto jasný a vyvážený. Stává se, že mluvím hodiny já, stěžuji si, a na konci mě Bůh odzbrojí jednou jedinou větou. On je moudrý a dobře nás zná, ale také s námi má velkou trpělivost. Jako otec se svými dětmi.
Modlitba není úplně samozřejmá. I při ní je potřeba si dávat pozor. Prvně se modlitba může stát záminkou nic nedělat, třeba frází " Já se za tebe pomodlím." I kdyby jste se modlili sebevíc, ten chléb hladovému stejně dát můžete. Celkem snadno se tak dá přehodit zodpovědnost na někoho jiného, ideálně na Boha, místo abych pomohl já. To není modlitba, ale schovávaná. Další, na co je třeba si dávat pozor, a varuje nás před tím i Ježíš, jsou prázdná slova. Mnoho, ne-li všechna náboženství mají v určité formě své modlitby. Jenže pokud opakujete dokola stále stejná slova, za chvíli přestanete vnímat jejich význam, a stanou se jen jakousi mantrou, nebo kulisou, která vás ale k Bohu nepřiblíží, tedy alespoň né ke Kristu. Je dost možné, že získáte prázdnou mysl, ale nic víc. Nic do ní nepřibude. Možná splníte denní povinnost, ale minete čas s Bohem. Modlitba není ani automat na přání. Měla by nás přibližovat k Bohu. a jediný Bůh, který s námi chce budovat vztah je Kristus. A modlitba je prostředek k jeho rozvíjení. Můžeme naslouchat Božím krásným a povzbuzujícím slovům a zároveň mu přinášet své starosti a trápení.
Modlitba s sebou nese zvláštní moc. Mění lidská srdce, pohledy na druhé lidi a napojuje nás na Boha. V Jakubově listu se dočítáme: Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu. (Jakub 5,16b-18)
Modlitba je pestrá, jednoduchá pro každého, ale opravdové modlitby zná málokdo. Můžeme sedět, klečet, ležet, stát, radovat se, být ticho či zpívat. Můžeme být v davu lidí, sami v pokojíku nebo v lese. Pokud stále nevíte, co modlitba je, modlete se, aby vás Bůh naučil modlit se.
Modlitbou může den začínat "dobré ráno, Bože", ale také končit "děkuji, že jsi byl celý den se mnou". Modlitby stály u zrodu těchto úvah, a modlitbou bych je rád i uzavřel. Půjčím si ji od jiného Pavla, apoštola. A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. (Fil 1,9-11)

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.