Živé vysílání

18:00 Večerníček
(vysílá slovenská redakce)
18:20 Píesne
(vysílá slovenská redakce)
19:00 Za horizontom
(vysílá slovenská redakce)
21:00 Sebareflexie
(vysílá slovenská redakce)
22:00 Bohoslužba (SK)
(vysílá slovenská redakce)

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Hory, kopce, pohoří - a propasti


5. Co je to hřích?

I když jsem se v životě dlouho snažil své špatné jednání omlouvat a nacházet příčinu v něčem, nebo někom jiném, věděl jsem, že jsem jednal zle. Že jsem špatný člověk. Mohl bych tedy říct, že jsem byl hříšný člověk, ovšem pokud bych věděl, co hřích je. Mnoho těch, kteří se necítí špatnými lidmi, protože nedělali tak zlé věci jako například já, mohou tedy říci, že nejsou hříšníky, nebo hříšnými lidmi. Opět platí, že to mohou o sobě říct pouze proto, že neví, co vlastně hřích je a co způsobil.

 

 

Hříchem nazýváme mnoho špatných věcí a jednání, které jako lidé děláme. Co je však tím spouštěčem, tím původcem hříchu, nebo tím stavebním kamenem hříchu, na který se pak nabalují další a další špatnosti v životě člověka? Co je tím prvním kamenem, který strhává celou kamennou lavinu? Sesuv, který se na nás valí a dál nás utláčí a pronásleduje?

Je to nevíra. Nevíra Bohu a v Boha. Na této nevíře staví hřích. Tato nevíra je jeho původcem, jeho živnou půdou, ve které se rodí a stojí za vším zlem, které nás potkává a především, které dál pro nás připravuje. Je v člověku od počátku stvoření. Od prvního projevu nevíry a nedůvěry ve svého Stvořitele. Od prvního odmítnutí Božího slova Adamem a Evou, které hříchu dalo život a vzrůst na zemi. S důsledky se potýkáme stále. Je původcem smrti a odloučení od Boha, které je navěky.

Odmítnutí Boha člověkem je hlavní hřích, který na sebe pak navaluje další a další a další hříchy.

Mnozí říkají, já věřím v Boha, ale žijí v hříchu. Jsou i dokonce takoví, kteří říkají, já věřím v Ježíše Krista a není jim odpuštěno. 

Je mnoho způsobů, jak se projevuje nevíra. Vyjmenuji několik z nich.

  1. Lidé nevěřili, že Bůh existuje. Natož Ježíš Kristus jako Syn Boží.
  2. Lidé věří, že Bůh existuje, ale to je všechno. Je pro ně důležitější si užívat a mít starosti tohoto světa. Bůh je pro ně někdo hodně vzdálený, kterého uctívají přes obřady, sochy apod.
  3. Lidé věří v Boha i Ježíše, ale nejsou ochotni poslechnout jeho slovo.

Je to, jako když je na stole sklenice s jedem. Je na ní nápis: Smrtelně jedovaté, nepij to! Někdo si řekne, tomu nevěřím, to vypadá jako čaj a vypije to. Jiný si řekne, no musím být opatrný, když to je jed, nesmím toho vypít mnoho. Málo mne přece nezabije. Vezme to a vypije to po troškách. Další si říká, asi je to pravda, že bych to neměl pít, ale radši zemřít, než mít žízeň. Vezme si a vypije. Všichni zemřou. Proč? Protože nevěřili. Teď si možná říkáš, ale ten třetí uvěřil, i když vypil. Musím tě zklamat, neměl víru. Neměl víru na to, že ho Kristus nenechá žíznit, když se nenapije. A o tomto to je nejvíce. Nevíra v Boha.  Možná věříme v Boha, ale nevěříme Bohu. Možná věříme v Krista, ale nevěříme Kristu. V tom je hřích.

Pokud Bůh řekl, nesesmilníš, tak nestačí říct, já věřím, že Bůh existuje. Je potřeba nesesmilnit, jinak přivedu na svět děti, které se budou trápit tím, že neznají otce, že žijí v neúplné rodině apod. Když Bůh řekne, nepokradeš, nestačí říct, já vím, že to Bůh řekl a dál krást.  Pokud by lidé naslouchali Bohu a činili to, co Bůh říká, nebyly by spory mezi politiky a vládci světa, nebyly by úkladné vraždy pro peníze, moc, nebo ze žárlivosti. Nebyl by důvod pro ně. Mám pokračovat? Asi by to bylo na hodně dlouho. Asi bychom došli až ke svým, hříchům.

Svět by, byl jiný, ale není. Lidé jsou trápeni skrze hříchy své i hříchy jiných.

Hřích má ještě jednu velkou moc. Dokáže vytvořit dojem, že když si vytvořím pravidla a zákony, kterými hřích bude usvědčen a odsouzen, že se ho zbavíme. To není pravda. Zákony a pravidla nás ještě více usvědčují z toho, že jsem hříšný, ale nepomohou mi z toho ven. Nikomu nepomohly se hříšnosti zbavit. Tak si mylně myslím, že jich potřebuji ještě více, ale ještě více se ukáže, jak je nejsem schopen dodržet. Žádný zákon nemůže změnit mé srdce. Uvedu příklad.

 Mohu být ženatý, vdaná a přitom v srdci začít milovat někoho jiného, toužit po někom jiném. A je to. Co s tím nadělá nějaký zákon, nebo pravidlo. Jen mi ukáže, že to není správné a zanechá mne ve zmatku a chaosu, protože nevím, co s tím. I my jsme podobní ve vztahu k Bohu.


Pokud něco nevím, neuvědomuji si to, nemohu s tím ani jednat. Žiji v nevědomosti. Abych mohl začít s hříchem něco dělat, potřebuji si uvědomit, že i já jsme hříšný, i když jsem nekradl a tolik jsem zase nelhal. Jsem hříšný především pro svou nevíru a nedůvěru v Boha. Nevíru v Krista, který přichází nám pomoci zbavit se tohoto otroctví, do kterého jsme my lidé byli uvedeni.  O tom však příště.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.